Už toho mám vážně dost!

Tak nevím, jestli mě ten můj bude živit až do důchodu. Patřím do kategorie " Husákových dětí ", bylo nás moc na základce, bylo nás moc, když jsme se hlásili na školu, teď v produktivním věku je nás taky dost a do domovů pro důchodce se časem také nevejdeme.
Mám kvalifikaci v zemědělství, takže to je na nic, družstva už většinou nejsou a na pole za 6- 8000Kč berou většinou Ukrajinky, pak jsem také vyučená prodavačka smíšeného zboží a stále práci nemohu najít. Podnikala jsem, v průběhu mateřské jsem měla i brigády a teď? Chci práci nastálo, ne brigádu. Když už jsem pozvána na pohovor, řeknou mi, jé Vy máte dobrý věk .... , po přečtení životopisu zjistí, že mám malé 7-leté dítě a už slyšíte, my se Vám ozveme. Když se ozvou, buď Vám řeknou, že našli vhodnějšího kandidáta nebo rovnou, že vadí to dítě, ono bude nemocné a Vy máte jen jedno, určitě budete chtít druhé apod.
A tak stále volám, jezdím, doprošuji se a už si připadám jako blbec.
V jedné firmě na úklid, aby nemuseli vzít Češky, protože je to ukrajinská firma, dali požadavek na uklízečku, která umí rusky nebo ukrajinsky.
Jedna velká potravinářská firma brala výrobní dělníky a jelikož prý chce vyvážet na asijské trhy, hledá dělníky se znalostí nejlépe čínštiny nebo vietnamštiny.
A tak bych mohla pokračovat.
Když už se mi podaří nastoupit do práce, tak to vypadá většinou takhle: tak si to nejdříve vyzkoušejte, děláte i týden, po týdnu Vás vyplatí v nejlepším případě, ale já jsem většinou blbec odcházela bez peněz a bylo mi řečeno, že mají lepšího kandidáta. A tak zase vezmou někoho jiného a je to kolotoč, stále dokola.
Nebo také firma, která má zakázky v automobilovém průmyslu, schová se ve velké fabrice, která ji pronajme prostory a točí se tam miliony, všechno se vyváží do Německa a úřady neřeší, kde a jak se berou tyto prachy, není možné, aby to dělal jeden popř. dva lidi, ale že tito lidé mají dalších 20 dělnic, které za minimum, bez smlouvy tuto práci provádějí. Ano, jsem zlá, ale už jsem nemohla, obrátila jsem se na Inspektorát práce a víte, co mi bylo řečeno? Paní, na ně není.
Mohla bych pokračovat dále, mám všeho dost, nevím, co dělám špatně.
Promiňte, zlatí komunisti. Že nebyly banány? No bože, teď jsou, ale moc je nekupuji, protože stojí víc jak 31 Kč, prostě na to není. Že jsme mohli jen do Jugoslávie? Zaplať pánbů za ni, teď jdu max. na zahradu.
Za komunistů se dělalo normálně, ženská šla do práce od 6, 7 hod max. do 15 hod, v obchodě byla v sobotu ani ne do oběda a skloubila rodinu i práci. Neděle volné, rodina pospolu. Teď? Nepřetržité provozy, směnnost, když už pracujete v obchodě, tak aby jste si tam vzala i spacák, protože jste tam více než doma. Pak se nemůžeme divit, co to roste z našich dětí.
Chci normální práci, chci pracovat, chci vychovávat dítě, chci všechno normálně skloubit, ale kde jen dělám chybu?

chci normalne pracovat aspon to cim jsem vyucena uz me opravdu nebavi sedet doma a poslouchat vsechny jak nedelam a jak me zivi...nechapu jakto ze v dnesni dobe se neda sehnat prace

udelala bych pro to cokoliv

Už 2 měsíce sháním práci,protože šéf potřeboval zredukovat kancelář (o mě) a aby nemusel dávat odstupné, udělal mi hnusný podraz.Ale kde vezmou 57 úřednici, byť jazykově vybavenou s dlouhou praxí ve 2 právnických kancelářích? Nikde!!!!!!!Jsem 22 let vdova, úplně sama, takže druhý příjem není a o tom zírat celý den sama z okna ani nemluvě.Už se "těším" do fronty na pracáku na Praze 4. Aspoň si budu mít s kým popovídat.Všem, kteří sem píšete držím palce, ať se štěstí na nás všechny usměje.

Souhlásím s vámi-je to nepořádek,jsem přes rok doma a pět měsíců bez peněz.
Taky už nevím co mám dělat jsem vyučená kuchařka ,umím komplet celou cukrařinu/dělala jsem i mistrovou OV/,ve 40letech jsem maturovala /s vyznamenáním/ a nikdo mě nechce ,protože je mi 52....
Taky vám držím pěsti at´se vám podaří sehnat práci.

Souhlasím s paní zoufalá 77 ...není co dodat, je fakt, že odepíšete na spousty životopisů, jelikož se vám víc jak po týdnu, nikdo neozve, zkoušíte tel. kontakt, kde převážně slyším, že mám poslat životopis...se člověk musí zasmát, a nebo ve většině případů slyším, že místo je obsazené, tak jestli je tomu tak, proč i nadále inzerují ono místo ve volné pozici? V dnešní době není vůbec myšleno na matky s dětmi, a už vůbec ne na svobodné, to jste totálně ztraceni, i když si máte možnost platit hlídání..ale nejdříve musí být z čeho, že ano?

Hezky den, vidim, ze ja jsem tady pravdepodobne nejmladsi a jsem na tom uplne stejne. Mam 21 let, mam ekonomicko dopravni skolu s mat., rok praaxe v administrative, rekvalifikaci ucetnictvi a praci hledam pres pul roku! Nevim na co funguji urady prace ptz ten nas nikdy nikomu praci nenasel..

Jak vidím, tak je to všude stejné... Já jsem vystudovala gymnázium a už víc jak třičtvrtě roku hledám práci a nic! Jsem mladá, bezdětná a přesto jsem na tom uplně stejně jako "zoufalá77"... nechápu to, už nevím, co víc mám udělat, abych alespoŇ nějakou podřadnou práci našla :-/

Dobrý den. Jsem na tom jako vy. Je mi 48.Mám maturitu ,dlouholeté zkušenosti v obchodě,ale i z jiných profesí a to všechno je mi na nic. Dokonce i na uklizečku nesplňuji podmínky. Už rok hledám práci,prosím,žadoním,dělám co se jen dá.Vzala bych jakoukoliv práci,ale bohužel. A prý kdo chce,si práci najde,houby. Už nevím jak dál. Držím všem palce.

Přesně souhlasím!!!A už mám taky dost těch prací na zkoušku bez zaplacení i několik dní-to by měli zatrhnout-na to je snad zkušební doba? Ne? Třeba já vyučená krejčová-a mám do Drutěvy na zkoušku -nezaplacenou-to pak mají zadarmo ušitých výrobků-jen co je pravda-zlatí komunisti!!Jsem taky Husákovo dítě doteď jsem si práci vždy našla -ale co se děje teď to nechápu-hledám půl roku marně-zaplatila jsem si kurz a uvidím!!!!

Tak tak,také hledám práci,už to bude rok,přesně co píšete.Je mi 55 a maj obsazeno či neodpoví,ani vrátnice,tam chtějí zdravotní postižení,neb agentury kde radči vezmou cizince.Tak nevím,ůspory se tenčí.Zajímám se o automatické písmo,kresbu,tak asi soukromé podnikání,jenže nejsem zrovna podnikavý a klientela nestálá.A vláda?MOUDROSTI NĚKTEŘÍ NEPOBRALI.

Práci hledám už rok a půl!! Můj problém je podobný jako píšou všichni kolem - 43 let a dítě 4 roky - šílená kombinace pro možné zaměstnavatele !!! Má 21 letá praxe u jedné společnosti je spíše na škodu "dřív" to byl projev spolehlivosti!! Zkušenost s pracovním úřadem - no pokud bych měla peníze na zaplacení sociálního a zdravotního pojištění ani tam nejdu, rekvalifikační kurzy jsem si platila sama a iniciativa se ani neokomentuje a práce stejně není ani po rekvalifikaci. Můj požadavek je nereálný podobně jako všech ostatních nezamaměstnaných, kteří by rádi pracovali a starali se o děti a rodinu. Jinak na pojišťovací agentku se necítím ani na prodejce různých produktů pro zdraví a kosmetiku. Snad se nám všem zadaří "něco najít".

Dobrý den. Mám vystudovanou Obchodní akademii - jsem "skoro" čerstvá absolventka. Svoje první zaměstnání jsem hledala jen tak, že jsem denně projížděla inzeráty a na ty co vyhovovaly jsem odpovídala. Takto to trvalo půl roku. Prošla jsem řadou bezúspěšných pohovorů, až jsem náhodou otevřela odkaz v e-mailu. Naskytla se mi první pracovní příležitost. Bohužel jen na tři měsíce. Potom se vše opakovalo znovu...Naneštěstí žiji v okrese, kde je práce opravdu málo. Odpovídala jsem na inzeráty, chodila na pohovory ...a když už jsem šla na několikátý, kde se nabízelo místo "asistentky" a znovu se ze mě snažili udělat idiota, tak jsem to vzdala. (Podotýkám, že se jednalo o práci typu podomní prodej apod.) Rozhodla jsem se být iniciativní a "vnucovat" se sama. Napsala jsem dobrý motivační dopis, předělala životopis, vybrala jsem si místa, kde bych chtěla pracovat a kde bych měla reálnou šanci a začala jsem rozesílat. Po 10 minutách přišla první odpověď.....v dalších dnech chodily další.....poprvé jsem se dostala do situace, kdy jsem si mohla vybírat.... žádná záporná odpověď nepřišla....jsem skoro bez praxe, ale přesto byl zájem. Naučila jsem se, že základem k úspěšnému nalezení práce je především vlastní iniciativa, dobrý motivační dopis a trocha "vnucování se".

Hmm, také se "vnucuju" - ale zatím nic. Práci hledám 5 měsíců! S VŠ (ekonomka), praxí, jazykem a ještě mi není 40... Životopisů jsem rozeslala přes stovku, ozve se jen každý 10. nebo spíš 15. oslovený a pak mě stejně nepřijmou... CV mám napsané dobře, motivační dopis taky OK, ale přitom žádná sláva.... I tak doufám, že se to snad co nejdříve zlomí....

Jde o investici do zlata (pro lidé hledající práci nemívají volné prostředky pro investování) a "o nábor oveček pod sebe".

Úžasné, jak se Pajinka snaží (už jsem ji nahlásila, že porušuje Etický kodex Revolučního příjmu).

Bude hůř

.....je to uměle a schválně vytvořená bída eurozony...

mam stejný problém a šílím

)))

Lidi,výmluvy na krizi a podobná jiná slovní alotria zaměstnavatelů,politiků atp,jsou jen výmluvou na svou lennost něco měnit.Práce je dost jen je otázka za kolik např. strážný za 56 (hrubého),manipulační dělník 52 a tak vesele dále.Ti co aspoň něco pro lidi udělali tak je vyhodili(nikdo nahoře není svatý) a ten zbytek jen kecá pohádky!Proč by se někdo namáhal pozvat si člověka co má zájem když tady rozhodují JEN papíry a né co doopravdy člověk umí,na ten papír si každý může napsat co chce.Prý personalisti poznají ale jak může poznat jak prcuji s autogenem když nikdy neviděl jak ho mám při výkonu práce,podle čeho pozná jestli umím či ne,když mu řeknu že chci pracovat abych měl na nájem a jídlo chci moc?Hlásím se na práci u které jsem si na víc jak 100pro jistý a řeknou že se ozvou.Cha jen výsměch od nich,jen je zajímá za jak malý peníz tě můžou zaměstnat a nejlépe na černo aby kanceláře mohly jezdit na Kanáry a školení.Páni zaměstnavatelé spoléháte na to že lidé se nikdy nedomluví a nenazvednou Vám pozadí nějakou akcí za kterou budou chtít ještě od Vás mzdu,ale pozor si dejte dlouho a do nekonečna se nedá napínat struna,uvědomte si to.Jedním z oblíbených důvodů k nepřijetí do zaměstnání je ŘP (ten nemám) ale nechápu co má společného např. s pálením na přesno či ostrahou v obchodě k čemu mi je tam potřebný když pozici podle požadavku zaměstnavatele nesmím opustit (pokud mě nepotřebuje policie k výslechu). A takových nesmyslných podmínek je hodně však je všichni dobře znáte.Takže Páni a Dámy personalisti prozraďte jak Vás oslovit aby jste věděli kdo k Vám a proč přichází,aby jste ho přijali jelikož ví co umí a co nabízí?Dělal jsem kdysi v pojišťovnictví a na pohovor mi (budoval jsem si tým) člověk od pohledu nevábného vzezření,moc se mi nechtělo ho brát ale proč to nezkusit.Neviděli jste jinak než obyčejné šustce,levné potoštěné tričko a ošoupané tenisky.Podmínka byla mít 15 smluv za týden.Tento člověk pracoval 4hod týdně a nosil mi z přehledem 50 smluv týdně a odmítal povýšení jelikož se nechtěl oblékat do saka jež se mu protivilo.Tak mi řekněte personalisti podle čeho vybíráte?Neříkejte životopis či motivační dopisy a jiné pohádky,pokud mám zájem o pracovníky kteří umí poznám to jak se postaví k úkolům a ne podle papírů kde můžou být lepší pohádky než co jsou v TV při přenosu hlasování vlády.

naprostý souhlas

Vechny příspěvky jsou opavdu ze života a dohání k slzám.Už jsem také ve věku,kdy se nebudu reprezentovat svým krásným pozadím a krásně upravenými nechtíčky,takže pro takové tady asi není místo na světě.Takže nezbývá než zkočit z mostu nebo pracovat na větším poštu dětí a snad budu mít dveře dokořád otevřené pro lepší život.Dnešní svět není pro zklouení rodiny práce.Věřme že bude líp,jen my tady už třeba nebudem.Všem zofalým a znechuceným dnešní doby hlavně zdraví a věřit

))))

Zrdavím všechny zúčastněné v tomto chatu a musím jen než souhlasit. Ačkoliv každý z nás má jiné možnosti a jiné platební potřeby či nutnosti, lze jen konstatovat, že naše vláda jaksi zapomíná, že i samoživitelka musí dítě uživit bez sociálních dávek a k tomu potřebuje práci, ale jak, když kamkoliv se já podívám a zažádám na personálním o práci, první na co se ptají je: ,,z jaké agentury jste?,, nechci již agenturu, jdu sama za sebe a to prostě už málokde klapne! Tohle co se děje v našem státě od doby co sme si odhlasovali slavnou EU, jde to všechno do hnoje! Mě už taky nebaví klikat na remaily ze kterých je prd pokud nemáte pod sebou dalších 20lidí co budou klikat s vámi, běhat po brigádách a bejt rozlítaná jak fena.. když sem nastopila do práce po 14ti dnech sme skončili doma na odstávce že není práce, jistě to se může stát, ale v té době sem měla úraz paty a šla s tím marodit, řekla sem si tak když není práce po domluvě se zaměstnavatelem sem si to vymarodila, ale pak nastal zlom a já se díky zdrav.stavu už nemohla vrátit do práce, jelikož nevydržím 8h stát v kuse, což je pro mě katastrofální scénář! A ted babo rad když fabriky sou na stojáka-většinou ano a na kancelářské místa nemám dost kvalifikace.
Každopádně systém který zavedlo ministerstvo práce je značně nešikovný, pro většinu z nás, nás, myslím obyč.lidí s dětmi!!!

Pokud jste diskvalifikována fyzicky, jediné, co Vám zbývá, je začít doplňovat vzdělání. Což je mimochodem něco úplně jiného než vystudovaná škola. Jste na internetu, máte k dispozici všechno vědění světa. Začněte studovat a pak snadněji přesvědčíte zaměstnavatele, že za to stojíte.

Je to možná těžce uvěřitelné, rozhodně je to hodně práce a je potřeba chtít. Je potřeba nadšení a vytrvalost. Ale jde to, znám to.

S pozdravem,
Jaromír Dvořáček

Všechny vás zdravím a jak to čtu, ty jednotlivé příběhy, je to dost smutné.Já na tom jsem stejně, téměř půl roku bez práce.Můj problém je v mém věku - 2 roky do důchodu, ale ještě poměrně malé dítě (12 let) a k tomu samoživitelka.Tak že asi ta nejhorší kombinace!Nikoho nezajímá letitá praxe, vzdělání - mám VŠE,na všech vedoucích pozicích jsou mladí lidé, pro které jsem tak akorát"vrať se do hrobu"!Jasně, že si vůbec neuvědomují, že i oni jednou budou staří.
Nejprve jsem si svoji situaci vůbec nepřipouštěla, ale postupem času, při zasílání dalších a dalších životopisů, mě otimismus opouštěl.Je to stále stejné, tak jak píšete i vy ostatní.Když už odpoví a na pohovor vás pozvou, později se dozvím, že mají vhodnější kandidátku.Pociťuji to jako diskriminaci vůči ženám samoživitelkám i jako neúcta k věku.Ale nevzdávám to, ono mi ani nic jiného nezbývá.Hodně štěstí všem!!!

Ahojki všichni, četl jsem si tyto příspěvky a řeknu, že to je na defenestraci. Já sá jsem měl práci dobrou a velmi mne bavila. Pracoval jsem jako technolog výroby. Jen jsem se tam dočkal vděku ve stylu podrazů až podvodů ze strany vedení střediska. POtom jsem byl 6měsíců statní zaměstananec / ÚP /, našel jsem si práci ve strojírenství, ale přišla doba, kdy jsem musel nutně podstopit vážnou bezodkladnou operaci mozku. Lidičky, ještě jsem nebyl ani na operačním sále a už mi přišla SMS, že se mnou už nepočítají. Síla co? Tak moje paní vše vyběhavala a přes ÚP se dostala na Inspektorát práce a věřte, že to mělo účinek. Výpověď sice stáhli, ale jen do doby ukončení mé pracovní smlouvy. Tak mi začalo vyběhávání po úřadech jelikož mne ÚP nemůže přijmout a opět věřte/nevěřte dočkal jsem se opravdu všech odpovědí na naše otázky a pěkného přístupu. Jsem spokojen a nyní již trochu klidný což mi pomáhá se v klidu připravit na novou operaci a další životní boj s nemoci. Lidičky, přeji Vám všem pevné nervy při hledání práce. Jinak všechny příspěvky jsou pravdivé, sám jsem to zažíval. Pavel

Milý Pavle,
Přeji Vám hodně zdraví a síly v dalším životě. Jste opravdu velký bojovník. Hodně štěstí Vám i Vaší manželce přeje Marcela

Zdravím všechny.
Jak tady čtu příspěvky, je mi z toho smutno. Já hledám práci už od ledna, stále rozesílám životopisy. Jsem ve věku, který je v ČR pro pracovní trh nezajímavý - 46 let (jak se říká, mládí v pr... a do důchodu daleko). Štve mě, že když reaguju na nějaký inzerát, v 80 % nedostanu ani odpověď. Mám VŠ (FFUK) a pokud reaguju na inzerát, kde požadují středoškolské vzdělání, tak mě okamžitě vyřadí. Na něco nemám potřebnou kvalifikaci a na něco jsem zase moc "převzdělaná". Odpovídala jsem i na inzeráty na pokladní v obchodě, a ani tam jsem nedostala odpověď. Pracovala jsem v knihovně, svou práci jsem měla ráda, ale po nástupu nového vedení byly některým pracovníkům vytvořeny takové podmínky, že část byla odejita a část raději odešla na dohodu, což je můj případ (naschvály, pomluvy, různý přístup a platové podmínky dle oblíbenosti u vedení se dají snášet jen určitou dobu a neustálý stres se podepisuje na zdravotním stavu). Téměř tři roky jsem zkoušela podnikat (výroba bižuterie), ale bez vstupního kapitálu, když chtějí pronájem za místo pro stánek 1500,-/den a více, jsem to déle nevydržela, protože výsledkem byly jen dluhy. Od ledna jsem byla tři měsíce bez příjmů, ale na pracák se mi nechtělo, nepředpokládala jsem, že bude tak těžké najít práci. Začal mi ale narůstat dluh za zdravotní pojištění, protože to se musí platit, i když jste úplně bez příjmů. Na pracáku jsem od dubna jen proto, že za mě platí pojištění, protože práci oni nenabídnou ani náhodou.
Zkoušela jsem i práci v call centru, ale na to jsem měla nervy jen týden. Nutit lidem nové smlouvy na telefon, které nepotřebují, a ještě jim tvrdit, že je to pro ně výhodné, mi přišlo naprosto amorální. Bylo mi řečeno, že ty lidi stejně neuvidím, tak že mi to může být jedno. Navíc jsme museli každý den hrát různé hry - lézt po čtyřech na čas pro nějaký papírek a podobné blbosti, a ještě to dělat s nadšením, že to podporuje týmového ducha. A k tomu vám pustí na plný pecky rádio, abyste se lépe koncentrovali na telefonní hovory, takže neslyšíte vlastního slova. Příšernější práci si nedovedu představit.
Ale co má člověk dělat, když nemůže sehnat práci a je totálně bez peněz (podporu mám minimální díky výsledkům z podnikání), skočit z mostu?
Držím všem palce!

Je mi 53 let, jsem středoškolačka a hledám práci už 2 roky. Hledám opravdu poctivě, ale nemám známosti. Jen minimu firem stojím za odpověď, necpu se na místa na která bych nestačila. Za komoušů jsme si postavili domek a tak, protože mám prokazatelný "majetek" nemám nárok ani na korunu. Nemám spoustu dětí a neumím v tom chodit. Všude se píše o diskriminaci našich "spoluobčanů", ale o diskriminaci lidí nad 50 není nikde ani slovo. Nestěžuju si, jen konstatuju, ale je to tady na blití s odpuštěním.

No je to fajn. Ja budem mať tento rok 54. Poslednú prácu som mala minulý rok do srpna za 7000 hrubého. A pritom mám VŠ vzdelanie - chémia potraviny. Bohužiaľ, ani miesto laborantky vraj nie som schopná zastávať. Keď som sa naň hlásila, tak po zaslaní životopisu, z ktorého bolo patrné, že po celý život som dovtedy robila na miestach, kde som nielen podobné skúšky kvality prevádzala ale si ich dokonca v rámci jej dodržania vymýšľala, zaslali mi zpátky otázku: A cy by ste si podobnú prácu trúfla vykonávať?
Okrem iného - posledná moja stálejšia práca bola na mieste rozborárky na údržbe slévárny - mojím šéfom bol človek, ktorý riadne čítať a počítať nevedel, mená si nepamatuval, normy nepoznal a pre neho znamenala údržbatoľko, aby rozobral stroj a zostil, čo je na ňom rozbité. Potom vzal danú súčiastku, obehal všetky firmy v okolí, kde majú podobnú aby fabrika zažehnala zase ďalšiu haváriu. Dostala som od neho rádoby dodací list s uvedeným 20 miestnym katalógovým číslo bez ceny a názvu čo to je, vraj aby som na to napísala objednávku, lebo to je treba vyfakturovať. A to v situácii, keď musíte dbať o neprekračovanie nákladov, a fabrika ide od havárie k havárii. Dnes už táto fabrika prakticky skrachovala, pretože ak by ju niekto chcel dať do poriadku, tak by musel začať na zelenej lúke, aby sa mu to vyplatilo. A príčina prečo tam bol takýto človek držaný? Bol to blízky priateľ pána direktora.Podotýkam že intímny... Zažila som predtým situáciu, že šéfovi skočila do postele ženská, ale chlap?... To je už fakt k zblití. A najhoršie na tom je to, že v tomto svete ma už obvinili moji najbližší, že sa mi robiť nechce a že nikde nevydržím, pretože som na vine ja. Teraz to vyzerá prinajmenšom na rozvod.

Dobrý den, jak to tak čtu, tak je mi z toho opravdu špatně. Mě je sice "teprve" 24 a práci hledám teprve měsíc, ale jelikož mám čerstvě po VŠ a praxi žádnou (pouze nějaké brigády, ale to asi nestačí) také mě nikde nechtějí. 80 % inzerátů je na SŠ nebo vyučení s maturitou a po VŠ chtějí praxi, klidně i při škole. To se dělá dost těžko, když v MS kraji bylo těžké sehnat práci natož brigádu nebo něco podobného a když máte ve škole pevný rozvrh a chcete se studiu věnovat, tak jste potom vyvrhel, který nemá praxi. Jsem žena, tak mě dál asi vidí jako budoucí matku, což bych taky chtěla být, ale asi je to taky špatně, když žena touží po dětech.
Měla jsem i snahu se přestěhovat do Prahy, napsala jsem na 50 pozic během cca dvou týdnů a chodí mi jen odmítavé odpovědi aniž by mě chtěli vidět. Z dvou ubohých pohovorů, které jsem absolvovala už neměli ani snahu se ozvat.
Nejhorší je také to, jak píše přispěvatelka nade mnou, že vás okolí vidí jako flákače, protože ti práci mají a jakž takž si ji drží...

Všechny zdravím a musím konstatovat, že co čtu, je pravda. Je to hnus co se kolem nás děje a jak si vzájemně házíme klacky pod nohy. Proč? Na co jsou zprostředkovatelny - agentury práce, které mi nikdy neodpoví kladně. Odpoví vůbec někomu staršímu 50let kladně? Jak poznají, že nejsem dostatečně kvalifikovaná? Myslím, že podle mého věku. Seženou někomu zaměstnání? Systém, který zavedlo ministerstvo práce je naprosto otřesný.
Jedna moje nezaměstnaná kamarádka popřála nepříjemné úřednici na úp, aby se jednou dostala do její pozice. Co by se dalo popřát úředníkům práce a sociálních věcí?
Pokud nebude práce, ubyde kupní síla a pak si můžou zvedat Kalousci DPH jak chtěji. Kam směřujeme? Souhlasím, že toto vše je uměle vytvořené.

Zdravím všechny pisatele na tomto fóru. I já přispěji svoji troškou do mlýna. Po základní škole jsem vlastní iniciativou nastoupil na učiliště na studium oboru kuchař -číšník. Kde jsem po třech letech zjistil, že tato práce není vůbec žádný med, bohužel jsem natrefil na velmi špatné provozovny a podnikatele,kteří mi tento obor značně zošklivili. Po těchto zkušenostech jsem se vrhl na další studium. Pokračoval jsme na SŠ a dále i na VŠ, kterou jsem letos na jaře dokončil. Během studia jsem měl řadu brigád od práce v baru přes stavby až po kontrolu jízdenek v MHD (pokud člověk chce studovat, tak se musí velmi ohánět v dnešní době), takže jsem nikterak nezahálel. Dokonce jsem i během studia měl možnost studovat v zahraničí. Za poslední 4 měsíce jsem poslal bezmála 200 odpovědí ať již vyžádaných či nevyžádaných. Z toho tak každý 5-10 zaměstnavatel odpoví. K dnešnímu dni jsem byl na "úctyhodných" 8 pohovorech ( a to nemířím nikterak vysoko, místo účetního bohatě stačí). Registrován jsem snad na všech pracovních serverech, rady jak psát motivační dopis a CV umím i pozpátku. Nicméně docházím ke zjištění, že člověk s poctivostí nedojde nejdále a bez té správné konexe to asi nejde. Podobné zážitky slýchám od svých vrstevníků (je mi 25 let). Je mi smutno z toho, že jsem ještě ani nenastoupil na svůj první hlavní pracovní poměr a už jsem znechucen a otráven. Přeji všem těm, kteří denně píší a volají na pracovní pozice a zoufale kontrolují svoji mailovou schránku zda nepřišla kýžená odpověď, aby vytrvali a nedali se zlomit. Byť je to otřepaná fráze a sám jí občas nevěřím, ale naděje by měla umřít poslední.

Mně je 26 let, mám vystudovanou Vš - učitelství pro 2. stupeň. V minulém šk. roce jsem krátkodobě učila - na zástup. Mám malé dítě, jsem mladá bez praxe, sice mám hlídací babičku, takže bych si nemusela vůbec brát paragrafy, ale i tak mám smůlu. Nikde mě nechtějí. Hledám práci i mimo školství, protože mám Sš ekonomického směru, ale nedaří se. Upřímně lituji, že jsem na tu Vš vůbec šla. Myslím si, že kdybych hledala práci hned po Sš bylo by to snazší. Je to bída, pořád se uklidńuji tím, že aspoň dělá manžel, že to ještě není tak zlé, protože jinak by se člověk zbláznil. Navíc mi příjde, že některé moje známé a spolužačky, které nemají dítě, ale měli štěstí, že našly práci, jsou společností vnímány lépe. V dnešní době to přece tak má být, nejprve se zabezpečit, získat praxi a po třicítce mít děti. Já jsem pro většinu lidí exot. Také jsem byla dojata, když jsem oznámila, že jsem si podala žádost do obchodu (mimochodem ani tam jsem neuspěla) a na to mi řekli, tak proč jsi studovala? To je sice pravda, ale bohužel stát školy slučuje a nás učitelů je jaksi moc. Přeju vám všem štěstí při hledání práci a hlavně nepropadávat depresím!

Jsem také v koncích. Bude tomu rok co jsem vystudovala SOŠ, obor veřejnosprávní činnost a od té doby se mi nepodařilo sehnat regulérní práci. Nepočítám práce typu barmanka, servírka, kde mi ve finále ani nezaplatili to, na čem jsme se domluvili. Také jsem si prošla nespočet zaměstnání (vydržela jsem vždy cca měsíc), kde se mnou jednali jak s kusem hadru. Pokud jsem neskákala jak oni pískali, vyhrožovali mi, že mi nedají výplatu, nebo jen tu, co mám ve smlouvě (8 000,- Kč). Například povolení dojít si na záchod pouze 3x denně (toto praktikuje jeden pražský dispečink)Při pohovoru mi bylo řečeno - pokud se Vám nelíbí, že máte ve smlouvě minimální plat, přijmeme někoho , kdo se s tím spokojí. Ano, takhle to chodí. A to jsem z Prahy. Všude chtějí praxi. Začarovaný kruh. Možná by mě přijali na poště, ale jak mohu pracovat za 10 000,- hrubého, když jen poplatky za nájem a žití jsou 12 000? Ať mi někdo řekne jak! A to mám pronajatý pouze pokoj - žádný luxus. Normállní nájem v Praze za malý byt je okolo 12 000!Denno denně rozesílám životopisy, bezúspěšně. Dostávám se do dluhů. Nevím jak dál...jak zde bylo řečeno, je to o konexích a o vztazích...pokud nemáte ani jedno...jste v háji. Je mi jedno co budu dělat, ale potřebuji se uživit. Kolikrát jsem přemýšlela o tom, proč vlastně existuju...abych chodila jako stroj 12 hodin denně do práce, večer padla na hubu a ráno na novo a takto každý den. A proč? Jen proto abych mohla dýchat vzduch na tomto světě, nebyla na ulici a měla co do huby? To jsou opravdu vyhlídky....protože se mi zdá, že jinak, než prací od rána do večera se člověk neuživí...naprosto si neumím předstacit, co budu dělat v pokročilejším věku, když už ve 22 mám takové problémy...

Jinak ještě dodám, že opravdu obdivuji maminky s dětmi v těchto situacích a moc jim fandím. Neumím si představit být v takové situaci a ještě s dítětem...

Diskuse k této otázce byla uzavřena.

Už toho mám vážně dost!

Informace

Nahlášení nevhodného obsahu

Odebírat komentáře