Řeč těla se podcenit nevyplácí
Po dobu pohovoru je jejich pohled vyhýbavý, upřeně hledí na svoje nehty, žmolí si rukávy či řemínek na hodinkách. Konzultantovi dávají pocítit svojí absolutní nejistotu. Jakákoliv akční prezentace pěkně namalovaných nehtů většinou na získání místa nestačí. Podobně si velmi nepomůže ani zaměstnanec ve firmě, který se neohlášeně objeví v kanceláři svého nadřízeného. Odsune telefon a klávesnici na šéfovo stole a rozloží si svoje podklady.
Řeč beze slov. soft skills, tedy osobnostní vlastnosti, které se neřadí do odborné kvalifikace, jsou v moderním pracovním světě často víc vyzdvihované. Občas se z personální inzerce zdá, že jsou dokonce povýšené nad odborné schopnosti. A to zejména u absolventů, kteří svojí profesionální praxi ještě neměli kde získat. Vlastnosti jako sebevědomí či otevřenost se promítají do řeči těla. Kdo si tedy na své osobní prezentaci zakládá i po této stránce, měl by neverbálným výrazům rozumět. A hlavně poznat svoje vlastní.
Nedá se nekomunikovat, řekl známý odborník na komunikaci Paul Watzlawick. Naše tělo vypovídá stále. Mimika, gestikulace, intonace hlasu, držení těla a způsob chůze zanechávají u druhých dlouhodobý dojem. Sympatii případně antipatii může náš „bodytalk“ vzbudit výrazněji jako to, o čem hovoříme. Mnohé výzkumy potvrdily, že celkový dojem člověka tvoří až z 55 procent mimika, ze 38 procent tón hlasu a jen ze sedmi procent mluveného slova. Pokud tedy vyváženě skombinujete verbální projev s neverbálním, hrajete po dobu pracovního pohovoru nebo přímo v zaměstníní s vysokými kartami.
Pohled jako základ. Pokud tedy po dobu pracovního pohovoru působíte sympaticky nebo ne, do značné míry závisí na vašem neverbálním konání. Dříve než začnete svého potencionálního šéfa přesvědčovat argumenty, musíte s ním nejdříve navázat oční kontakt. Máte-li tu čest prezentovat se přímo před více zúčastněnými, je důležité oční kontakt udržovat se všemi. Tak se nebudou cítit ignorováni a můžete předejít případným nepříjemným otázkám. Současně signalizujete otevřenost na dialog a zájem o druhého. Kdo se pohledu druhých vyhýbá, působí bez zájmu a introvertně. Takové konání může vyřadit ze hry při postech, ve kterých jde o oslovování zákazníků či týmovou práci. Ze stejného důvodu je důležitý přátelský úsměv. Kromě toho by měli kandidáti aktivně poslouchat, to znamená brát hovořícího na vědomí, věnovat mu plnou pozornost, udržovat s ním kontakt pohledem a reagovat na jeho slova.
Pozor na odstup. Uchazeči o práci by měli dbát na to, aby se vyhnuli křečovým polohám končetin, prstů nebo celého těla. Ruka silně zavřená v pěst působí agresivně, ofenzivní postoje se dá vyčíst z vystrčeného ukazováku namířeného při pohovoru na partnera. Jako výhružný signál se vnímá pero v ruce ukazující naproti. Absolutním neverbálním vyjádřením odmítavého postoje může být odvrácená či poodvrácená poloha těla kandidáta na židli. V našich zeměpisných šířkách je většině lidí nepříjemné, pokud se vůči nim nezachovává přiměřený fyzický odstup. Hovoříme o vzdálenostech, které je třeba při odstupu zachovat, případně je nepřekročit. Doporučuje se odstup minimálně šedesát centimetrů, ale ne víc jak dva metry. Tak jako není zapotřebí stát příliš blízko, není vhodné sedět velmi daleko.
Platí i další nepsané pravidlo, že řeč by měla být právě tak jako oblečení přiměřená k situaci a postavení. Čím vyšší pozici zastáváte a v čím konzervativnější oblasti pracujete, tím zdrženlivější by mělo být vaše neverbální vystupování. Samozřejmě neznamená to rigidní projev a absenci mimiky a gestikulace. Je třeba si zachovat vlastní identitu. Tedy to, co je Vám přirozené, příliš nekontrolovat všechny svoje projevy. Zrovna tak se nemůžete jednotlivé neverbální výrazy jen proto, že se na ně dbá. V takových případech se naučené projevy dají velmi rychle odhalit a často působí příliš strnule a uměle. Na druhé straně je dobré být si vědom svých zlozvyků, jako je například nervozní klepání prstů o stůl nebo kývání nohou,p řípadně příliš živá gestikulace či naopak minimální mimika a ani náznak úsměvu. Tyto nevhodné návyky se dají celkem lehko podchytit, jakmile si uvědomíte, jaké situace toto nevhodné konání vyvolává a jak se jim dokážete vyhnout.
Poslední rada. Většina takových situací vyvolává podvědomý stres, kterému se snažíme různými způsoby vyhnout. Proto hryzáme pero, žmouláme papír, divoce kýváme chodidlem nebo zatínáme zuby a pěsti – tedy ventilujeme stres. Uvedené příklady ještě více umocňují pocit přítomného tlaku a nekontrolovatelnosti situace. Například vytažené a napjaté plíce zabraňují proudění krve, vzniklý tlak v mozku nám oznámí, že něco není v pořádku, začneme se potit, rychleji dýcháme a nezvládnutá situace je na světě. Proto poslední rada. Určitě není dobré po dobu pohovoru myslet jen na to, jestli působíte jako z příručky. Abyste například najednou nezjistili, že nevíte, o čem Váš možný zaměstnavatel hovoří. Určitě si nezapomeňte občas vzpomenout na těch několik zásad, o kterých tady byla řeč. Může Vám to jen pomoci.
Autorka je personální konzultantka.