Pracovní doba

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v § 78 pracovní dobu definuje jako dobu, „v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a dobu, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.“

Základem pro určení rozsahu pracovní doby a rozvržení pracovní doby je týden tj. sedm po sobě následujících dnů.

Směnná část pracovní doby se zpravidla dle § 78 rozděluje na:

1. a) dvousměnný pracovní režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
2. b) třísměnný pracovní režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
3. c) nepřetržitý pracovní režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
4. d) nepřetržitý provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu.

Maximální délka pracovní doby je:

• 40 hodin týdně v provozu, kde zaměstnanec pracuje rovnoměrně 5 dní v týdnu,
• u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
• s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
• s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

Další specifické případy definuje zákoník práce v §79. Průměrná délka pracovní doby nesmí překročit 48 hodin týdně.

Práce přesčas

Práci přes čas upravuje podrobně zákoník práce v §78. Prací přesčas je „práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.“ Další specifikace uvádí zákoník práce.

Ročně může zaměstnanec odpracovat maximálně 150 přesčasových hodin. Za práci přesčas mu náleží odměna ve výši 1,25 násobku hodinové mzdy. Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem dle zákoníku práce domluvit, že místo příplatku dostane náhradní volno.

Překročení přesčasových hodin zaměstnance v rámci jednoho roku

Zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit práci přesčas pouze ze závažných provozních důvodů, maximálně osm hodin týdně v rozsahu 150 hodin ročně. Do tohoto limitu nejsou zahrnuty přesčasy, za které si zaměstnanec vybral náhradní volno, ale pouze proplacené přesčasy.

Zaměstnanec nad uvedený limit může pracovat, pokud s tím souhlasí. Zaměstnavatel mu práci přesčas nesmí nařídit. Zde je limit stanoven na osm hodin týdně v průměrném po sobě jdoucím období. Toto období může být maximálně 26 týdnů a kolektivní smlouva může období prodloužit na 52 týdnů.

Pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek        

Zákoník práce vymezuje i tzv. kratší pracovní dobu (§ 80). Běžně se označuje jako zkrácený pracovní úvazek nebo částečný úvazek. Pracovní poměr na částečný úvazek může vzniknout buď na základě dohody zaměstnavatele a zaměstnance obsažené v pracovní smlouvě, nebo na základě žádosti zaměstnance podle zákoníku práce, kdy zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti zaměstnance o úpravu pracovní doby.

Zákoník práce umožňuje dohodu zaměstnavatele se zaměstnancem o:

• kratší pracovní dobu, než kterou je stanovena týdenní pracovní doba
• změnu stanovené týdenní pracovní doby na kratší pracovní dobu,
• změnu kratší pracovní doby na týdenní pracovní dobu.

Kam se obrátit pro radu

• pracovní dobu a její náležitosti řeší zákoník práce,
• pokud si nejste něčím jisti, např. kolik přesčasů můžete odpracovat, obraťte se na mzdové oddělení své firmy.