Pracovní cesta a cestovní náhrady

Poslední aktualizace: 6. srpna 2019
Během pracovní cesty vykonává zaměstnanec svou práci na jiném místě, než je dohodnuto v pracovní smlouvě.

Pracovní cestu upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Povinnou náležitostí každé pracovní smlouvy musí být dohodnuté místo výkonu práce, které je ve smlouvě jasně určeno. Pokud na příkaz zaměstnavatele vykonáváte sjednaný druh práce na jiném místě, jde o pracovní cestu.

Trvání pracovní cesty

Pracovní cesta trvá od nástupu zaměstnance k výkonu práce z jiného místa, včetně výkonu práce v tomto místě, až do skončení této cesty. Jinými slovy, součástí pracovní cesty je i samotná cesta na místo výkonu práce, a také cesta zpět z místa výkonu práce. Pracovní cesta může být i v zahraničí. Trvání pracovní cesty není zákoníkem práce omezené, pracovní cesta trvá nezbytně nutné období.

Podmínky vyslání na pracovní cestu

Vyslání zaměstnance na pracovní cestu je jednostranný právní úkon zaměstnavatele. Zaměstnavatel písemně určuje:

  • místo nástupu na pracovní cestu, které je obvykle místem pravidelného pracoviště. Za místo nástupu může být určeno i jiné místo, např.místo, kde se zaměstnanec před nástupem zdržuje,
  • místo výkonu práce, je konkrétní určené místo, kde se práce provádí,
  • čas trvání pracovní cesty, který je stanoven začátkem a předpokládaným koncem, nemusí být identický s pracovní dobou zaměstnance,
  • místo ukončení pracovní cesty, může být místo pravidelného pracoviště nebo místo výkonu práce, bydliště zaměstnance, město nebo obec, kde se zaměstnanec zdržuje,
  • způsob dopravy, který v sobě zahrnuje cestu od místa nástupu na pracovní cestu do místa výkonu práce a cestu zpět do místa ukončení pracovní cesty,
  • případně i další podmínky pracovní cesty,
  • zaměstnavatel je povinen při vysílání zaměstnance na pracovní cestu přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance.

Podle zákoníku práce, zaměstnavatel zaměstnance může poslat za pracovní cestu pouze se souhlasem samotného zaměstnance. Souhlas zaměstnance není nutný, pokud vyslání na pracovní cestu vyplývá přímo:

  • z povahy sjednaného druhu práce,
  • z místa výkonu práce,
  • pokud možnost vyslání na pracovní cestu je sjednáno v pracovní smlouvě.

Nároky zaměstnance vyslaného na pracovní cestu

Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu patří náhrada prokázaných cestovních výdajů, ke kterým patří výdaje zaměstnance vynaložené v souvislosti s pracovní cestou např. na jízdenku, letenku, taxi, lístek na MHD (upraveno blíže v hlavě sedmé zákoníku práce, § 157 – § 160).

Zaměstnanci během pracovní cesty patří i náhrada prokázaných výdajů za ubytování.

Zaměstnanci na pracovní cestě patří tzv. stravné (§ 163), což přestavuje náhradu za vynaložené peněžní prostředky za jeho stravu po dobu trvání pracovní cesty. Částku stravného stanoví vyhláška v závislosti na délce trvání pracovní cesty, přičemž čas trvání pracovní cesty je rozdělen na časová pásma:

  • 5 až 12 hodin,
  • 12 hodin až 18 hodin,
  • nad 18 hodin.

Během trvání pracovní cesty zaměstnanci pochopitelně mohou vzniknout i další náklady v souvislosti s plněním jeho úkolů.

Zaměstnanci náleží při zahraniční pracovní cestě (§ 166) náhrada jízdních výdajů (§ 167), náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny (§ 168), náhrada výdajů za ubytování (§ 169), zahraniční stravné (§ 170; sazby uvedeny ve vyhlášce), náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 a § 181), kapesné (§ 180).

Zákony týkající se pracovní cesty:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

Vyhláška upravující výši cestovních náhrad (pro každý rok se výše aktualizuje)